Zvětšení území Ruské federace

Výbor pro mezinárodní záležitosti Rady federace v Moskvě podpořil ratifikaci mezinárodních smluv s DLR, LLR, Chersonským a Záporožským regionem o vstupu těchto regionů do Ruska, a to po předcházející anexi Krymu, což je v souladu veřejně prezentovaným zájmem nejvyššího představitele Ruské federace. Od roku 2022 se tak dle jejich právního výkladu tyto oblasti staly členskými v Ruské federaci.

V oblastech nyní panuje válečný stav, jelikož původní ukrajinská správa usiluje o získání těchto oblastí zpět. V tomto ohledu má rozsáhlou podporu západních zemí v čele s USA včetně ČR. Ukrajina se rozhodla jít prozápadní cestou mimo jiné s cílem vstupu do NATO. Proti tomuto záměru na území s převážně ruskojazyčným obyvatelstvem bojují Ozbrojené síly Ruské federace proti Ozbrojeným silám Ukrajiny podporovanými prozápadními politickými silami.

Pokojným občanům, zejména pak těm sporné území obývající, je tento konflikt, jak ostatně bývá v podobným situacích obvyklé, na velikou obtíž. Ať už bude výsledek jakýkoli, bude se jednat v zásadě o rozdíly drobnějšího rázu, např. spočívají v označení a barvách dokladů jako je pas a podobně.

Konflikt je tak mocenskou hrou dvou historických rivalů – Ruska a USA, a to ve snaze předmětné oblasti získat do sféry svého geopolitického vlivu a konečný zisk se projeví až v dlouhodobějším horizontu. Zajímavým by jistě bylo, kdyby představitelé obou znepřátelených sil vyložili na stůl všechny karty a své nekompromisní iniciativy jednoznačným způsobem odůvodnili. Příběhu, že americkým a jejich spojenci podporovaným silám záleží na svobodách jednotlivých obyvatel na boji stiženém území bez dalšího, lze důvěřovat leda v pochybnostech. Hodnotu vlastního života obvykle nejvýše třetinou všech zvolený prezident každých pár let jistě nemá. Praxe je navíc taková, že voliči upřednostňují kandidáty na základě jejich předcházející dispozice nadprůměrným budgetem na propagaci svého zvolení. Předvolební sliby nejsou závazné, tedy ani vymahatelné a demokraticky zvolená garnitura si vlastní rozhodování obvykle přizpůsobí svým potřebám a zájmům. Při dalším volebním období hra začíná odznovu – nové sliby a cíle, no na některé z nich i řada často v dílčím dojde.

Lidé se stěhuji a hranice se mění. Předchůdce dnešní České republiky jakožto Československo zahrnovalo v letech 1918 a 1939 i západní část území dnešní Ukrajiny, ač o sjednocení v tehdejších hranicích se nyní vážná politická diskuze nevede. Z dějin je známo, že zmíněný státní útvar vznikl po téměř 400 letech odtržením od Rakousko-uherské monarchie a poté samostatně fungoval jen po dvě desetiletí. Území obývané našincem v dnešních hranicích má tradici toliko 30 let. Postupně se vytrácí uplatnění pojmů jako národnost či státní příslušnost, jelikož se postupně převádí na výhodnější evropskou. Čas ukáže, jestli součástí této bude i Ukrajina v hranicích předposledních 30 let nebo útvar jiný. Tuzemec to dle všeho reálně co do rozdílu nebude mít moci jak přímo ovlivnit či z toho mít nebo naopak nemít nějaký prospěch. Rozsáhlejší podpůrné angažmá domácích politických sil v této věci se jeví spíše k agregaci výsledků kladným opačných. Neutrální rétorika může představovat u nás již tradiční střední cestu. Čas ukáže, komu se podaří sporné území získat pod kontrolu a jak se to projeví v zájmech místních obyvatel.